Italská nonna, moje nová babička

Žena, která prožila kus svého dětství v Etiopii, tehdejší italské kolonii,  kde její otec sloužil pro italskou vládu během druhé světové války. Žena, která každý den pečlivě pečuje o svůj zevnějšek a je vždy za dokonalou dámu. A v neposlední řadě také žena, která nikdy nepočítá svůj věk a má vždy ten nejupřímnější úsměv na tváři i na duši. Prostě naše nonna, která mi přeskládala celý dort, aby vypadal úhledně! 
Moje italská NONNA, babička 

Již delší dobu jsem chtěla věnovat nějaký článek mojí italské “NONNĚ”, mojí italské babičce, a po společně stráveném víkendu, kdy jsem se s ní opět ani na minutu nenudila, už jsem prostě musela alespoň pár řádků napsat. Zejména po našem malém dortovém incidentu! Sestra mého partnera slavila narozeniny a mně takovou volnější formou bylo sděleno, že obstarání dortu vlastně zbylo na mě. A tak jsem vsadila na jistotu a rychle uplácala lehký ricottový koláč (recept najdete zde: ricottový koláč), protože tenhle všichni Italové mají rádi! Místo nějakého zdlouhavého zdobení jsem už jen povrchu neupraveně poházela kanadské borůvky a jahody, což ve výsledku vypadalo opravdu skvostně. Jako skvost se to už ale nejevilo babičce. Ta nelenila a během doby, co jsem ještě chystala poslední detaily na stole, mi úhledně přeskládala celou dekoraci na dortu!!! Nonna si totiž myslela, že cestou na Gardu, kde jsme slavili, se mi vše takhle neúhledně rozsypalo. Já naopak celou cestu v autě balancovala s dortem na klíně, aby ten “neúhledný nepořádek” vydržel až do cíle. A že můj partner chtěl babičku pořádně vyvést, aby měla krásný panoramatický výhled na jezero Lago di Garda, což vyžadovalo polní cesty, ...o tom už raději ani nemluvím. Ty cesty dort přežil, babičky zásah už ale ne! :D 

Můj ricottový dort před zásahem babičky 

Nonna, naše královna Alžběta II.

Přezdívám jí regina Elizabeth II., protože nejenže se podobá britské královně, ale hlavně je ušlechtilou dámou jako ona. Nééé, že bych se kdy osobně setkala s britskou královnou, ale určitý vzorec chování vzhledem k jejímu společenskému postavení a vznešenému původu očekávám. A i partnerova babička je vždy za pravou dámu. Nijak to nemusí dokazovat, ona prostě je! Akorát kouří jako puklí kamna! Když se mihnete kolem jejího bytu, nevíte jestli se máte zastavit a zkontrolovat, zda-li nehoří, neboť se od ní line tolik kouře, že celý barák je zahalený v šedém dýmu. Občas vážně přemýšlíte, jestli babi zapomněla vypnout plotýnku nebo zase jen vypaluje. Ona už ani tolik potřebu zapálit si nemá, ale paměť už jí moc neslouží a tak kolikrát dokouří jednu a hned zapaluje další, neboť na tu předchozí už dávno zapomněla. Za to svoje příběhy z dětství a dospívání si pamatuje do detailů. A přestože jsem slyšela každý příběh už minimálně pětkrát, vždy ho dostanu s nějakým novým přídavkem, ale podstata zůstává stejná. Někdy už vymýšlím, jak bych mohla zdvořile uniknout, když se společný oběd protáhne na čtyři hodiny a mě tlačí čas a myšlenka na to, co vše bych měla ještě udělat. 

Ale její vyprávění mě nikdy neomrzí! Ani vlastně nemůže, protože teprve teď začínám jejímu vyprávění alespoň trochu rozumět. Nonna nemluví italsky! Nonna mluví dialektem staré Verony, kterému nerozumí ani samotní mladí Italové žijící v této oblasti. Takže já, šťastná, že zvládám chápat rodinnou konverzaci v italštině probíhající v tom nejrychlejším tempu, co si jen dokážete představit, mám s porozuměním dialektu nemalý problém. A úplně nejlepší je, když mě všichni nechají s babičkou osamotě. Naše společné obědy pak vypadají asi jako když můj papá mluví na partnera německy a on na něj anglicky. I když mluvím na nonnu italsky, ona na mě mluví jen dialektem. Skákat jí pořád do řeči a upozorňovat ji, že má mluvit italsky se prostě nesluší. Nicméně můj obrovský úsměv na tváři a přikyvování se slovy “Sì, sì, sì” babičce ke spokojenosti naprosto stačí a hlavně funguje! Jsme přece obě ženský, tak si zvládneme porozumět jakkoliv :D Italsky, neitalsky, rukama, nohama, to zásadní prostě vždy pochopíte, vždy je v tom totiž nějak zapletený chlap. Po roce už ale přece jenom chytám nějaká ta její slova. A když každý den chytnete nějakou tu frázi či slovíčko a každý den se jedná o ten stejný příběh, začínáte si vše spojovat dohromady. Proto věřím, že tu hádanku v podobě jejího příběhu, jak se seznámila se svým zesnulým manželem, zanedlouho vyluštím celou! 



Já, italská babička a partner (fotka z roku 2014, moje úplně první setkání s rodinou, do které dnes taky patřím).


Nonny soused, kamarád do deště

Jak jsem řekla, babička ztělesňuje pravou dámu. Je temperamentní a chic Italkou srdcem i duší. A tak se nápadníci jen hrnou! Největším amantem je však její soused Lorenzo, taktéž ovdovělý, který naší nonnu chodí denně navštěvovat. Ačkoliv je ráda za denní společnost, neskutečně ji vytáčí, že Lorenzo se pořád zve k ní domů na kávu a ona ho pořád musí hostit. Zapomněl snad Lorenzo na gentlemantsví?! Ale minule se přihrnul s pugetem tulipánů (nevím, jestli těch ze společné zahrady, co máme před domem, ale podoba byla výrazná a zahrádka nám zchudla) a tak si na pár dní vylepšil u babi skóre za své nepříliš společenské chování! Jejich denní posezení končí pokaždé naprosto stejně. A to hádkou, z jaké země partnerka jejího vnuka, tedy já, pochází. Už jsem tak měla možnost být několikrát Polkou, Bulharkou, Ruskou, Rumunkou, Němkou, no a občas i tou Češkou! Další den zase oba zapomenou a handrkují se nanovo. Každopádně jsem velmi ráda, že moje národnost dokáže ty dva zabavit na celé odpoledne po 365 dní v roce.

Když nonna vaří

Ta stoletá pánvička!!! Nonna vaří moc dobře, jenže nikdy nešetří s olejem a smaží a smaží a smaží a občas si k tomu zapálí a na pánev zapomene a brambory se lesknou černotou. Jenže ona vám je tak dlouho nabízí, dokud si nějaký nevezmete, že mi stejně nakonec přistane celá porce na talíři. A k tomu ty její pánvičky několik let staré, na kterých se vše pálí hned, jakmile tam jen něco nandáte. To už jsme jí koupili  celou novou sadu, ale s tou nás pěkně rychle poslala někam. Prý se jí ta barva nehodí ke zbytku nádobí. Každý hrnec v její kuchyni má sice jinou barvu, ale jí se prostě nehodí. Tak jsme si dovybavili kuchyň my! Babička je ale největší fanda mojí zdravé kuchyně, o kterou se pokouším, když zrovna nejím ty její připálené zčernalé brambory, abych to alespoň nějak vyvážila. Chutná jí naprosto vše, co uvařím a ona pak mému partnerovi klade na srdce, že opustit takovou šikovnou kuchařinku by byla jeho největší chyba. A když máte vyhráno u babičky a u maminky, dvě nejsvatější ženy v Italově životě, pak jste na řadě konečně vy, tak máte vyhráno celkově! 

Viva la nonna!!!


3 komentáře

  1. Super článek jako vždy! Nevím co Nonna na tvém dortu měnila! :D Vypadá to náhodou super umělecky! Fakt ! <3 :D
    Nesnáším, když někdo kouří! Natož staří lidé! Ale tak Nonna má asi svůj styl. :D
    Užívej! <3
    Těším se na další článek!
    S láskou
    ♥JORIES♥

    http://basic-whitegirl.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já kuřákem sice nejsem, ale k babičce to tak nějak už patří :D Jinak děkuji :)

      Vymazat
  2. Skvělý článek, fakt se povedl :-) Taky nemám ráda když staří lidé kouří, ale tak to prostě je, každý má nějaký styl :-)

    OdpovědětVymazat