Jak probíhá studium v Itálii ? Co vás čeká? Jak se hodnotí váš studijní výkon? A jaké je to být studentem vysoké školy zrovna v Itálii? Moje osobní zkušenost s oborem mezinárodní vztahy.
Čas uzávěrek na vysoké školy se blíží a když vidím, jak velký zájem je o studium v zahraničí, ráda bych se podělila i o svoji zkušenost. Zatímco většina českých studentů vyhledává univerzity zejména ve Velké Británii, Nizozemí či ve Spojených státech amerických, studenti z dalších zemí si v poslední době oblíbili zejména studium v Itálii. A důvodů je hned několik!
V Itálii narazíte na dva typy vysokých škol. Buď se vyučuje v tzv. anglosaském systému nebo ve stejném systému, který je nastavený i v České republice. Já si vyzkoušela oba a mohu vám tak nabídnout srovnání.
VŠEOBECNÉ VÝHODY STUDIA V ITÁLII?
VŠEOBECNÉ VÝHODY STUDIA V ITÁLII?
1. MEZINÁRODNÍ TŘÍDA
Itálie jako země i jako určitý životní styl láká studenty z celého světa. Kolikrát ani ne tak kvůli zdejším univerzitám a vzdělávacímu systému, jako kvůli kultuře, cestování, jídlu, prostě proslulý "dolce vita" si chce každý vyzkoušet. A studium je skvělou příležitostí. Navíc se zdarma a bez mučení naučíte ten krásný temperamentní jazyk. K tomu teplé prosluněné dny...kdo by to nechtěl zažít?! A proto se zde setkáte se studenty pocházejícími z celého světa! Ani nemusíte chodit na mezinárodní program, i programy vyučované v italštině jsou plné mezinárodních studentů. Denně se potkávat s lidmi z různých kultur, trávit společně čas a vzájemně se od sebe učit je k nezaplacení! Zejména pokud studujete obor mezinárodní vztahy! To si hned procvičíte ty "mezinárodní vztahy" v praxi. U nás ve třídě jsou opravdu lidi ze všech kontinentů a ze zemí rozesetých po celém světě. Mít kamarády hned z několika odlišných států není vůbec na škodu, obzvláště pokud rádi cestujete! Jakmile jste v zahraničí na delší dobu sami, všichni tihle kamarádi se stávají vaší rodinou, neboť jste s nimi denně v kontaktu, sdílíte stejné starosti i radosti a vzájemně se podporujete. Není proto vůbec neobvyklé, naopak je to velmi běžné, že od svých přátel dostáváte vřelá pozvání k nim domů, tedy do jejich rodných měst!
2. ŽÁDNÉ STÁTNICE!!!
Tak tohle je asi největší úleva pro všechny! Proč byste měli procházet závěrečnými zkouškami, když už jste jednou všechny zkoušky splnili?! Navíc všechen ten zbytečný stres, který se státnicemi přichází a studenti naprosto šílí! V Itálii, ani v několika dalších zemí (naopak mi Česko přijde už snad jako jediná země se státnicemi) stačí složit veškeré semestrální zkoušky a na konci studia už píšete pouze závěrečnou bakalářskou/diplomovou práci. Vzhledem k absenci státnic vás však čekají mnohem obtížnější zkoušky během semestru. Takové to "uvidím, zkusím a třeba projdu" v Itálii neexistuje. Všichni studenti se maximálně připravují a nikdy nejdou zkoušku jen tak zkusit. Pokud výsledek zkoušky neodpovídá jejich představám, známku odmítnou a připraví se na další termín. V Itálii nejsou známky ale body od 30 (nejlepší) do 18 (nejhorší, pod 18 musíte opakovat). Stále mě překvapuje fakt, že naprostá většina studentů odmítá výsledek pod 26 bodů a jde opakovat zkoušku! Tady se totiž na známky/body hledí. Když vycházíte školu s tím nejlepším bodovým ohodnocením, můžete žádat o ty nejlepší posty a zaměstnání. Do významných společností se můžou hlásit pouze studenti, kteří pokořili určitou bodovou hranici, zbytek má prostě smůlu. Dalším důvodem, proč tady všichni studenti tak moc makají, je poměrně vysoký poplatek za akademický rok. Většina si tak bere na studium půjčku, proto i jejich přístup ke studiu je velmi vážný, což pak žene i ostatní studenty kvůli konkurenci...jen ti nejlepší dostanou ta nejlepší místa na stáže a následně nabídky zaměstnání!
3. OBDOBÍ ZKOUŠEK JEN NA VÁS
V Itálii není žádný limit na počet kreditů, které vám zajistí postup do dalšího ročníku. Klidně můžete celou dobu jen docházet na přednášky a složit všechny zkoušky až třeba na konci celého studijního programu. Když se necítíte dostatečně připravení nebo se prostě jen nechcete tolik stresovat a mít vše v jednom období, můžete si vybrat hned z několika termínů zkoušky - zkoušková období jsou většinou v zimě, na jaře, v létě a na podzim. Proto je jen na vás, kdy se přihlásíte na zkoušku.
4. PROSTOR PRO STÁŽE
Další velká výhoda! Prostor ke stáži dostanete během bakalářského i magisterského studia. V navazujícím magisterském studiu máte výuku rok a půl, poté máte půl roku na stáž a potom už jen čas na napsání závěrečné práce (samozřejmě taky jen na vás, kdy se rozhodnete "promovat"). Univerzity v Itálii nabízí hned několik skvělých stáží. Vy si pak už jen vyberete dle zájmu a zkoušíte své štěstí s přihláškou. Stáž si můžete najít taktéž sami, nesmí se však jednat o žádnou firmu ani instituci, kde pracuje někdo z vašeho příbuzenstva!
5. CV V DATABÁZI FIREM
Univerzity v Itálii spolupracují hned s několika firmami a organizacemi. Jakmile ukončujete vaše studia, nahrajete svůj životopis do školní databáze a pak už vám jen mailem chodí nabídky na zaměstnání dle vašich preferencí, které zaškrtnete, nebo podle toho, komu se jak hodíte. Právě tohle asi nejvíce postrádám u českých vysokých škol. Systém funguje naprosto dokonale! Studenti mají šanci dozvědět se o vypsaných pozicích, které by jen těžko někde hledali. Stejně tak i zaměstnancům přináší tento systém výhody, neboť si přes filtr můžou vybrat přesně takové kandidáty, které hledají. A tady je právě důležité, jakého počtu bodů jste během svých studií dosáhli. Čím vyšší, tím lepší nabídky.
6. JSTE V ITÁLII!!!
Tady nemusím ani nic dodávat. Ten fakt, že jste v zemi jako Itálii, prostě mluví za vše! A pokud jste na nějaké univerzitě založené před několika stoletími, jako jsou třeba Pavia nebo Bologna, je to jako denně chodit do historického muzea. Ty prostory jsou naprosto fascinující! K tomu všude dobré jídlo, dobré víno, dobrá nálada, mnoho míst k poznání, moře, hory, slunce...a samotný studentský život...BELLA VITA!
Tady jsem si vyzkoušela právě anglosaský systém. Univerzita přijímá na obor World Politics and International relations, vyučovaný v anglickém jazyce, menší počet studentů. V mém ročníku, do kterého jsem jako Erasmus student byla zapsaná, se nás ve třídě sešlo pouze 24, ale za to studenti z celého světa (Erasmus studenti jsme byli pouze 3 v zimním semestru, v letním nás pak bylo 6). Profesoři tak po pár dnech znali každého z nás a vytvořili si ke každému blízký osobní přístup. Naše studium bylo "bodováno" během celého semestru. Na konci se pak sečetly všechny body za veškeré aktivity a za naši činnost ve třídě během diskuzí atd. Právě počet bodů získaných během semestru tvořil značnou část našeho závěrečného výsledku. Zkouška tak proto není jediný výkon, který se hodnotí.
Dva rozdílné vyučovací systémy
První systém: intenzivní příprava po celý semestr
Minulý akademický rok jsem vyjela do Itálie na studijní pobyt Erasmus na dva semestry. Západočeská univerzita, moje vysílací instituce, má v Itálii smlouvu s univerzitou v Pavii, malé univerzitní a historické městečko 20 minut vlakem od Milána. Università degli studi di Pavia, jak zní oficiální název, je druhou nejstarší univerzitou v Itálii a proslula zejména pro svoji fakultu medicíny. Moje fakulta politických věd, obor mezinárodní vztahy, je více známá spíše v zahraničí, neboť nabízí mezinárodní magisterský program.
Tady jsem si vyzkoušela právě anglosaský systém. Univerzita přijímá na obor World Politics and International relations, vyučovaný v anglickém jazyce, menší počet studentů. V mém ročníku, do kterého jsem jako Erasmus student byla zapsaná, se nás ve třídě sešlo pouze 24, ale za to studenti z celého světa (Erasmus studenti jsme byli pouze 3 v zimním semestru, v letním nás pak bylo 6). Profesoři tak po pár dnech znali každého z nás a vytvořili si ke každému blízký osobní přístup. Naše studium bylo "bodováno" během celého semestru. Na konci se pak sečetly všechny body za veškeré aktivity a za naši činnost ve třídě během diskuzí atd. Právě počet bodů získaných během semestru tvořil značnou část našeho závěrečného výsledku. Zkouška tak proto není jediný výkon, který se hodnotí.
V Pavii jsem začala naplno makat hned od prvního školního dne a skončila jsem až po všech zkouškách. Samozřejmě záleží na jaké fakultě a jaký obor studujete. Ten můj, tedy World Politics and International Relations, vypadal tak, že jsem denně načítala několik stran dlouhých textů, které jsme si museli připravovat na každou hodinu do každého zapsaného předmětu. Následně jsme ve třídě vše diskutovali a za to jsme právě dostávali ty průběžné bodíky. Místo přednášek tak naše hodiny měly podobu velmi aktivních seminářů, kdy si student vše připraví dopředu a pak už jen diskutuje s dalšími a s profesorem. Vyučující pak sem tam něco dodá, ale rozhodně není vše na něm. Studenti jsou tak aktivně zapojeni na všech hodinách, které jsou povinné! Když vynecháte, musíte přijít s hodně dobrým odůvodněním. Ale vyplatí se nic nevynechávat, jednak jsou kurzy vážně intenzivní, že se hodně naučíte během hodiny a pamatujete si to mnohem lépe, a taktéž dostáváte body dle počtu procent docházky. Ve většině kurzů však byla podmínka minimální účasti 70%.
Dalším elementem jsou eseje. Psaní esejí se stalo vážně oblibou v Pavii. Já jsem docházela na sedm kurzů za celý akademický rok a na pět z nich jsem musela napsat esej (většinou 10-20 stran), abych mohla být připuštěna ke zkoušce. Samotná zkouška už pak nebyla tím nejtěžším. Když se musíte připravovat průběžně celý semestr, už si to jen zopakujete a máte zkoušku. Ale u nějakých předmětů se to může lišit. Kurzy bez povinné eseje většinou měly zakončující zkoušku poměrně náročnou.
Dalším elementem jsou eseje. Psaní esejí se stalo vážně oblibou v Pavii. Já jsem docházela na sedm kurzů za celý akademický rok a na pět z nich jsem musela napsat esej (většinou 10-20 stran), abych mohla být připuštěna ke zkoušce. Samotná zkouška už pak nebyla tím nejtěžším. Když se musíte připravovat průběžně celý semestr, už si to jen zopakujete a máte zkoušku. Ale u nějakých předmětů se to může lišit. Kurzy bez povinné eseje většinou měly zakončující zkoušku poměrně náročnou.
Osobní zhodnocení: Já osobně jsem poměrně línější typ studenta, který vše většinou nechává na poslední chvíli, takže vkročení do takovéhoto systému pro mě nebylo nejlehčí. Naopak. Pár týdnů mi trvalo, než jsem si zvykla na průběžnou přípravu, povinnou docházku všech kurzů a hlavně ty eseje. Byl to opravdu velmi intenzivní akademický rok! A i když se považuji za ambiciózní osobu, vzdělání v tomto systému pro mě bylo sice velkou výzvou a neskutečně mi to dalo, ale zopakovat bych si ten rok znovu nechtěla. Samozřejmě je to vše o osobních preferencích každého. Já třeba potřebuji i volný čas na soukromý život, kdy se ráda věnuji více věcem, což bylo v Pavii prakticky nemožné. Na nějakou brigádu pak zapomeňte úplně. U nás ve třídě nepracoval nikdo. Vlastně ani nebylo jak, když od rána do večera sedíte ve škole a hodiny jsou povinné. Co mě však naprosto nadchlo byl osobní přístup a hodnocení profesorů. Díky tomu, že nás bylo ve třídě poskrovnu, nás profesoři znali velmi dobře a hodnotili nás během celého semestru. Když tvrdě pracujete každou hodinu a nemáte nejlepší den během zkoušky, nic se neděje! Nikdo vás nebude potápět a kouká se na vaše celosemestrální snažení, což se vám rozhodně na konci hodí! Zjistila jsem tak, kde jsou moje slabé a silné stránky a můžu také říci, že jsem díky tomu objevila, na co bych se chtěla dále specializovat.
Nejlepší byla naše malinká třída. Denně se scházíte se studenty z celého světa a společně diskutujete, jak během hodin, tak během přestávek. Všichni jsme k sobě měli hodně blízko a prakticky jsme fungovali jako jedna velká rodina, což vedlo ke vzájemné spolupráci a podpoře. A musím říci, že tohle nás všechny dokopalo k těm nejlepším výsledkům! Stejně tak ale profesoři se chovají dosti odlišně od českého prostředí. Všichni se vám snaží pomoci, jak jen to jde a vždy vám pomůžou najít řešení. Navíc nás neskutečně podporovali k týmové spolupráci!
Druhý systém: volnější studentský život, náročné zkoušky
Již během Erasmu jsem poslala přihlášku na magisterské studium International Affairs na univerzitu v Bologni, oficiálně Univesrità di Bologna, nejstarší univerzita na západní hemisféře (ale píše se i na celém světě), která byla založena již v roce 1088! Společně s přihlašovacím formulářem jsem zasílala i životopis, motivační dopis a povinný jazykový certifikát. Můj dvouletý studijní program je mezinárodním programem, takže se vyučuje celý v angličtině, ale můžete se přihlásit i na italskou verzi (nicméně hodně studentů chodí pak stejně na naše anglické přednášky, protože studovat mezinárodní vztahy v angličtině je přece jenom výhodnější a lépe vás připraví do praxe). Přijímacím řízení probíhá ve dvou kolech. Nejdříve se hodnotí váš "personal background", tedy jaké máte studijní a pracovní zkušenosti, dobrovolnické programy, jazyková vybavenost atd. Taktéž dostáváte body za známky z bakalářského studia a hodně se kouká na bakalářskou práci. Po zhodnocení vašeho portfólia se sečtou body z různých oblastí. Pokud vyhovíte základním požadavkům, buď jste hned přijati (při dosažení vysokého počtu bodů) nebo jste pozváni na pohovor, kde si s vámi povídají o všem z mezinárodních vztahů, co je napadne. Já měla to štěstí, že jsem pro vysoký počet bodů z "background" byla přijata hned bez dalších pohovorů, takže jsem pak rovnou přijížděla do Bologni s jistotou, že jsem od září "italskou studentkou".
A právě v Bologni mě čekal pravý opak průběhu studia. Předmětů na celý akademický rok máme jen 7, což je pro mě velká změna, když jsem měla normálně 7 na semestr. Jeden předmět se rovná 8 kreditům, takže se opravdu soustředíte na vše do hloubky. Velikou výhodou je, že pouze dva předměty jsou povinné, zbytek je jen na vás a výběr je poměrně velký. Studenti si tak můžou vybrat už svoji specializaci a "nemořit se" s něčím, co je zcela mimo jejich zájem. Navíc ve druhém ročníku máme vyhrazený celý letní semestr na odbornou stáž, kterou si můžeme vybrat z nabídky univerzity nebo sami (musí samozřejmě korespondovat se studijním plánem). Jak si rozložíte učení během semestru je jenom na vás. V Bologni, kde je ve srovnání s Pavií větší počet studentů, se setkáte zejména s klasickými přednáškami, tak jak jsou na většině českých vysokých škol. Tedy rozvrh samostudia je na samotných studentech, žádné povinnosti a ani žádná povinná docházka během semestru, vše záleží jen na vás. Tahle pohodička je ale vykoupena dlouhým seznamem knih a odborných článků, které opravdu musíte přečíst, protože u zkoušky se prostě budou ptát. Stejně tak zkoušky jsou mnohem náročnější a musíte se na ně dlouho dopředu připravovat, mluvím o celých týdnech.
Osobní zhodnocení: Jak jsem již naznačila, já preferuji volnější studijní systém. Když je jen na vás, kdy, jak a co se budete učit, přijde mi to mnohem pohodlnější, hlavně mám čas na své zájmy a aktivity. Pokud si ale vše odložíte na poslední chvíli, pak budete před zkouškou bláznit, tady se vážně musíte připravovat několik týdnů dopředu a začít s načítáním co nejdříve. Co hodnotím jako nevětší výhodu je výběr předmětů, že si můžu navolit většinu kurzů sama dle svých preferencí. Oproti Pavii mi naopak chybí osobnější přístup profesorů, ve větším počtu studentů to samozřejmě není možné. Ale jinak bych nic neměnila, vážně jsem s výběrem školy naprosto spokojená!
Doufám, že jsem třeba někomu svým popisem pomohla k rozhodnutí o studiu v zahraničí. Je to ta nejlepší zkušenost, kterou můžete během svých studií získat! Rozhodně se nebojte, a pokud váháte se svými přihláškami na jakoukoliv zahraniční univerzitu, prostě to alespoň zkuste! Velmi ráda zodpovím jakékoliv vaše dotazy týkající se studia v Itálii (komentář, mail či osobní zpráva)! :)
Teeda a já jsem slyšela, že studium v Itálii je flákačka :D a ty tady píšeš o takovém mordoru :D ale stejně bych to jednou chtěla zažít ♥
OdpovědětVymazatTak to jsme slyšely obě dvě :D A tak jsem si to chtěla vyzkoušet teda no :D Nebyla jsem zdaleka jediná překvapená první týdny :D Italové makají mnohonásobně víc než jmse v Česku vůbec zvyklí...až tady jsem pochopila, jak vážně studium vyčerpává a "bolí"! To jsem si myslela, že po tom nervovém vypětí nad bakalářkou a státnicemi už mě nic tak moc nepřekvapí...no překvapilo :D
OdpovědětVymazatAhoj! Pěkný článek!
OdpovědětVymazatJen mě zajímá, nevíš náhodou, jak to tam funguje s někým, kdo má výuční list? Může tam studovat? Googlím ale nemůžu nic zjistit.
Můžeš mi prosím napsat email? Gabriella.vaskova96@gmail.com
Děkuju! :)
Měj se príma!
Ahoj, chtěla jsem se zeptat zda je možné v Itálii studovat i dálkové nebo kombinované studium?
OdpovědětVymazatDekuji
Ahoj, co jsem si všimla v programech nějakých uni, tak tuhle možnost začínají stále více zařazovat, takže určitě :) Záleží kde a co to bude. Já jsem třeba v Bologni měla denní studium na magistrovi, ale když jsem dělala stáž, tak jsem se jen u profesorů, kde jsem zrovna měla předměty, nahlásila jako dálkový student a na všem se s nimi krásně domluvila.
VymazatAhoj, tvůj článek mne zaujal i já uvažuji nad studiem v Itálii nebo kdekoli jinde v zahraničí, dokonce přemýšlím i nad mezinárodními vztahy ale zajímá mě, jak je to s poplatky za studium v zahraničí, nejsi první kdo si studium chválí a teď těžce nad tím váhám. Děkuji ti za rady a ať se daří :)
OdpovědětVymazatAhoj, poplatky jsem právě nevypisovala do článku, protože je to zcela individuální záležitost :) Každá univerzita, každý obor, program mají své poplatky a ty se liší. Při procházení programů ti uni vždy zveřejní nejvyšší možnou částku a od té se pak může odečítat, že třeba platíš jen registrační poplatek. Každý rok s velkým předstihem si podáváš žádost o snížení poplatku...to je docela peklo, protože musíš dokládat hodně dokumentů, takže pro cizince je tohle poměrně obtížný proces vzhledem k vyřízení překladů a oficiálních razítek. Dokládáš například výpisy z účtu svých rodičů, majetky rodiny a podobně...na základě toho je ti pak určena částka, kterou budeš platit :)
Vymazat