Mají se Italové lépe jak Češi? Proč si to Češi myslí?

Když se s někým z Česka bavím o tom, jak Italové chodí krásně upravení a jen tak ledajaký podřadný materiál na sebe nedají, většinou se setkávám s větou: "Když oni si to mohou dovolit". A tohle je taková univerzální odpověď na všechno, co Italům tajně závidíme, nikdy to však nepřiznáme. Ale vážně si to mohou Italové dovolit? Proč ještě stále Češi žijí v domnění, že Italové se mají ekonomicky mnohem lépe? Proč si Češi myslí, že hezké oblečení a život strávený venku ve společnosti nad aperitivem či večeří si mohou dovolit jen ti majetnější? Je snad hezký oblek známkou blahobytu?



Zřejmě zde  hodně ostře píchnu do vosího hnízda, ale zcela upřímně, Češi jsou na tom poslední dobou mnohem lépe než Italové, když dojde na srovnání výplatní pásky a všeobecných nákladů na život! A přesto ale nejsou Češi šťastní a stále poukazují na ty ostatní, co se mají lépe. Promiňte mi to, moji drazí Češi, můj národe, který jsi mě vychoval...ale je na čase chápat, že se musí investovat tak, aby vás ten život prostě bavil a naplňoval. Když někdo investuje do sebe a dělá se tak šťastným, neznamená to, že má krásný barák a auťák snů, tudíž jeho investice už můžou plynout jinam. Každý investuje jinak, tak proč jako Češi stále měříme úspěšnost života jiných podle materiálních hodnot namísto úsměvu a životní pohody?


Itálie versus Česko: náklady na život 
To jediné na čem záleží? 


Narážím na tyhle rozhovory neustále. Jakmile někdo zjistí, že už nějakou dobu žiji v Itálii, vždy dojde na otázky ohledně ekonomické situace. Každému vrtá hlavou, jak je tom finančně tahle jižanská země. Ekonom nejsem, ale to ani být nemusím, abych pochopila, že Itálie na tom poslední roky není zrovna nejlépe. O tom ale svědčí samotný důkaz odlivu Italů, obzvláště mladé generace, do zahraničí. A stále více i do Česka. Proč? Protože se jim tam jednoduše žije lépe. I když výplatní pásky Čechů stále nesahají k horentním sumám, teď se nebudeme bavit o zlatých českých tunelářských ručičkách, na krásný život jim ty peníze prostě stačí vzhledem k ještě stále nízkým nákladům na život (ano, nízkým v porovnání se zahraničím). Přesto ale většina české populace trpí frustrací z nenaplněného života, neumí si užít pěkného dne a na ulici málokdy potkáte někoho s úsměvem na tváři. 

Jak je na tom Itálie? Výplaty momentálně na stejné úrovni jako třeba v Praze a dalších větších městech, ale... a teď vás uvedu alespoň trochu do reality, kde se platí za všechnu tu krásu a skvělé jídlo kolem. Nájem vás stojí dvakrát tolik, protože o Itálii je takový zájem, že si to prostě pronajímatelé, obzvláště v turistických destinacích, můžou dovolit. Navíc za historii se platí několikanásobně více a ta je tady na každém rohu. No a turistickou destinací je každé druhé město. Nájmy jsou nahoře i z důvodu vysokých daní, které majitelé musí odvádět, tudíž mít nějaký "byt navíc" až zas taková výhra není. Pak přičteme náklady na energie, tak to radši v zimě Italové mrznou, než aby si doma přitopili a veškeré měsíční úspory tak šly na hladové účty energetickým společnostem. Poté se dostáváme k jídlu. Proslulá italská kuchyně s vysokou kvalitou samozřejmě není zadarmo, takže si za ni zaplatíte odpovídající částku. Pohyb po Itálii vám taky pořádně provětrá peněženku, protože dostat se z jednoho města do dalšího jen dvě hodiny vzdáleného vás stojí asi jako letenka z Prahy do Benátek. A pokud znáte Itálii lépe jak sami Italové, nedivte se. Cestování po vlastní zemi je kolikrát vyjde mnohem dráž než lákavá dovolená v zahraničí, i proto každý druhý Ital nikdy nenavštívil své hlavní město. Takovým výčtem bych mohla pokračovat. Prostě sečteno podtrženo, žít v tak překrásné zemi, turisty hojně vyhledávané a s každým druhým palácem pod UNESCO, za to samozřejmě musíte zaplatit určitou daň. A ne zrovna levnou. I proto se Italové vydávají za hranice a tam jsou ve velké míře šťastní, přestože domácí obyvatelstvo už tak šťastné na stejném území není. Trochu paradox, nepřijde vám? 


Proč vám tohle alespoň stručně vypisuji? Rozhodně nemám v plánu vám zasadit představu, jak strašný je vlastně život v Itálii. Není! Ani vám nechci dokazovat, jak Italové trpí, když se jejich vlastní zemi zrovna prostě vůbec nedaří. Myslíte si, že ti, co zůstali, trpí? Vidíte pokroucené tváře lidí na ulici, kteří honem prolítnou město se sklopenou hlavou, rychle vyřídí, co musí a honem domů? Vidíte prázdné bary a restaurace, kam místní nechodí, protože by nevyšli s platem nebo jim to přijde zbytečné plýtvání těžce vypracovaných peněz? Přijde vám, že Italové chodí jako by jim na vzhledu vůbec nezáleželo, protože ta poslední myslitelná investice by byla směřována do tak "životně nepotřebného" oblečení? Nevím jak vy, ale já tak Italy rozhodně nevidím. Téměř nikdy. A ne protože tady žiji a strašně tomuhle národu fandím, což o mně víte, že jim poměrně dost "nadržuji", ale protože život je prostě o prioritách a Italové mají ty své - chtějí vytěžit ze života co nejvíce!  Zas a znovu vám budu tohle nesmrtelné klišé předhazovat, protože je alfou a omegou italského postoje k životu.



Dolce vita? Iluze nebo pravdivá realita? 


Život v Itálii - jsou na tom Italové lépe než Češi? Proč Italové žijí dolce vita?

Zrovna minulý týden jsem měla možnost popovídat si během letu Praha-Benátky s jedním velice zajímavým pánem. Čech, který ale už pár let pracuje v Itálii, létá sem dost často a řekněme, že Itálii zná lépe jak já. Nicméně po chvíli jsem zjistila, že sice místa, jídlo, zemi celkově zná velmi dobře a je podstatně lépe informovaný než já, jenže Itálii zná jen z vnějšku! Nikoliv z vnitřku tak, jako když tady žijete. A tady mluvíme o dvou zcela odlišných světech. Vždy se budeme na nějakou zemi a její národ dívat určitým způsobem, dokud nepronikneme do jádra, kde se odehrává vše naprosto jiným způsobem, než si okolí vůbec dokáže představit. Takhle to platí u každé země. Nelze popisovat problémy z vnějšku, když nechápeme souvislosti přicházející zevnitř. Já jsem v Itálii čtvrtým rokem a stále mi přichází otázky od okolí, proč více nepíšu o italské společnosti? Zcela jednoduše se vám přiznám, že zatím nemám právo dovolit si rozebírat určitá témata. Respektive, netroufnu si na to, protože občas se za nějakým klasickým stereotypem skrývá takových problémů, že dát nějaký názor do oběhu by bylo naprosto nekorektní a nemalé pochybení z mé strany. I proto zatím jen spíše kličkuji, učím se a snažím se chápat, co a jak má souvislost. I proto si zatím troufám jen na témata, kde už se nebojím předhodit vám své pohledy, neboť už si je dokážu podložit argumenty díky určitým zkušenostem a hlubšímu nahlédnutí do konkrétní problematiky.

Abych se ale vrátila k tomu milému pánovi z letadla, čímž k celé podstatě článku, když jsem se zmínila o platech lidí v mém okolí, tak nějak jsem tomu pánovi sundala růžové brýle, skrze které se na tuhle překrásnou zemi díval už pěkných pár let. "A jak je tedy možné, že jsou vždy tak vyfiknutí a vždy zcela bezstarostně hodují nad stolem plným jídla a dobrého pití?" reagoval poté, co jsem mu otevřela bránu do toho "vnitřního světa Italů". Pokud by teď k někomu z vás ihned dorazila myšlenka typu, jak moc se vlastně musí Italové přetvařovat navenek, protože zatímco doma, řeknu lidově, suší hubu, ve městě jsou jak vystřižení z katalogu s návodem na perfektní život, znovu vás svedu k tomu, že je vše jen a jen o prioritách a o tom, jak si je nastavíme. Nebo, když teď hodně zevšeobecním, jak si priority nastaví celý národ. Ale prosím, netahejte mě za slova, vždy a všude budou jedinci, co tahle "stereotypní chování" budou vyvracet. Berme teď všeobecný vzorek národa. 

Tak jak je to s těmi Italy a jejich životním stylem? Proč si o nich myslíme, že mají život na vysoké noze, při pohledu na výplatu však nechápeme, jak si takový hýřivý život v poměrně drahé zemi můžou dovolit?  Není to tak trochu naše české "materiálno", které je snadno viditelné a podle kterého si myslíme, že můžeme soudit člověka? Opravdu nikdy se vám nehonilo hlavou, že váš soused vlastnící dům se zahradou, bazénem a autem musí mít dokonalý život, protože si tenhle  "vedlejší komfort" může dovolit? A kdo si tohle dovolit nemůže, tak toho hned škatulkujeme do krabičky "nemajetný", tedy chudák. Já nevím, jsem Češka a dosud jsem nepochopila, proč tohle děláme, co nás k tomu stále vede, nebo přesněji, proč se náš národ řídí vzorcem "oženit/provdat se, postavit barák s pořádnou zahradou a zplodit potomka" a tam vlastně nějak celá ta životní zábava končí, a když někdo vybočí, pak vlastně nemůže mít hezký život. Pak se ptáme, proč nemá barák a kdy se hodlá usadit, proč ještě nemají miminko, proč ... a tak dokola. Známe to všichni Češi. Ať už se v tom sami rochníme, nebo v tom rochní okolí nás. Opravdu mi promiňte, ale takový stereotyp se ještě pořád v dnešní době žene Českem. A tohle všechno by bylo naprosto v pořádku, kdyby vám všichni s tím nejčistším svědomím řekli, že jsou šťastní a takový život je opravdu naplňuje. Až uvidím české ulice zaplněné lidmi, kteří mají na tváři úsměv, jen tak se procházejí a nespěchají pořád za něčím, až uvidím, že si babička, které je sedmdesát půjde sama sednout na víno a nikdo se na ni nebude dívat s lítostí, že chudák tam u stolu je tak sama, až se lidi začnou po práci scházet a bavit se spolu místo sezení doma u televize, až se lidi obléknou hezky, jen protože se chtějí líbit nebo si prostě jen chtějí zlepšit svůj vlastní den a ostatní se jim za to nebudou pochlebovat, až si lidi začnou vychutnávat jídlo, že když se jich večer zeptáte, co měli k obědu, tak vám budou umět odpovědět, protože vnímají každé sousto a každý moment, až si lidi půjdou sednout s přáteli na pořádnou večeři a nebude jim líto utracených peněz, protože strávili dokonalý večer v krásné společnosti....až, až, až, ...až uvidím, že si většina těchto lidí umí život vychutnat a nemají "uvnitř" sebe prázdnotu, pak řeknu, že jsou opravdu šťastní a žijí spokojený život.


Priorita č.1: Užít si život naplno


Myslíte si tedy ještě stále, že je to všechno o penězích a náš život se řídí dle naší výplatní pásky? Češi jsou na tom finančně mnohem lépe a dávno předběhli Italy v honosném živobytí. Proč si ten život ale neužívají a Italům jejich "dolce vita" stále tak moc závidí? Evropa žije ve svobodné době a máme to štěstí si o vlastním životě rozhodovat dle vlastního uvážení, tak proč se toho tak moc bojíme? Bojíme se převzít zodpovědnost za nejistý kurz, který náš život může nabrat, když se budeme řídit srdcem více než hlavou? Naše osobní priority jsou tím kormidlem, řídící naši životní plavbu. Vždyť se koukněte...kolik Italů odchází do zahraničí za lepšími podmínkami, protože si mohou jinde dovolit lepší život. Takže není to o Itálii, kde se mají všichni dobře, je to o lidech a jejich rozhodnutích, které dělají na základě svých hodnot a tomu podřizují vše ostatní. A i když máte pocit, vycházím z opakujícího se názoru mnoha Čechů, jak tučná konta Italové musí mít při pohledu na jejich luxusní obleky a sklenku prosecca v ruce, zkuste se nejdříve zavrtat trochu hlouběji a dostat se k jádru italské společnosti a způsobu, jakým k životu přistupují. Jim nezáleží, jestli mají perfektně zařízený byt, dokonale zastřižený trávník, bazén větší než soused a podobně, což pro většinu Čechů je rovnicí blahobytu. Ale sakra jim záleží na tom, jestli jim to sluší, když jdou ven, jestli mají v baru jejich oblíbenou odrůdu vína, jestli se dobře nají atd. Přijde vám takový život povrchní? Proč? Proč, když je to dělá šťastnými? Pokud Čechy udělá opravdu šťastnými, když si po práci můžou jít sednout domů a užít si svého nového zahradního nábytku, do kterého investovali celou svoji výplatu, proč by Italové nemohli nechat celou výplatu v restauracích nebo ji utratit za skvělý oblek, který jim udělá radost? 

Prostě...nehledejme za takovým italským dolce vita mamutí finanční situaci jedinců. Ta se totiž opravdu nekoná! A kdo z cizinců tenhle argument stále používá, pak je to jen jedna velká výmluva pro závist, strach či lenost pohnout se svým vlastním životem a udělat si ho přesně takovým, po jakém touží, třeba takovým, jaký si ho dělají Italové a fascinují tím ostatní. Žít dolce vita vás nemusí vyjít draze a nemusíte žít v Itálii. Mnoho lidí, které znám, je důkazem, že se takový krásný život dá žít i v nádherném Česku. Bohužel, zatím mluvím o menšině. Stejně tak znám mnoho lidí, kteří žijí v Itálii a dolce vita nemají ani zdaleka. Tak přestaňme házet zodpovědnost za nenaplněný život na státní jednotku, která za to vážně nemůže.


Život v Itálii - jsou na tom Italové lépe než Češi?


Překvapila jsem vás realitou? Pobouřila svým názorem či naopak nějak potěšila? Pomohl vám tento článek zamyslet se nad vlastním životem a třeba vás trochu nakopl k nějakým pozitivním změnám? Napište mi své reakce do komentářů, ocením vaše postřehy.  



"LA VITA È BELLA" 
Roberto Benigni 



24 komentářů

  1. Jedním slovem, perfektní! :) Nemám co dodat. :) Říká člověk, s oběma národnostmi v krvi, z toho za tu italskou je vděčný, za českou nikoliv... Konkrétně Praha je krásná (mluví zas Pražák :D ), žije se nám tu všem dobře, ale lidi jsou tu prostě příšerný, to mi nikdy nikdo nevymluví...

    LifestyleBirdie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ti děkuji! Ani nevíš, jak si zrovna tvého komentáře vážím, protože to máš půl/půl a shodujeme se! ❤️

      Vymazat
  2. Pekny clanek, mam nad cim premyslet.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc ráda jsem si článek přečetla. Jan tak dál.

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný článek, Baru :) Kéž by se dostal ke všem Čechům a popíchnul je k zamyšlení ! Nejenom památky a přírodní krásy jsou dozajisté to, co turisty do Itálie stále tolik táhne. Přesně to, co jsi popsala totiž z Italů přímo "čiší" a i proto se do Itálie strašně ráda vracím - velmi snadno se mi tam daří "naladit na jejich (tvou) vlnu" :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Luci! :) Jsem ráda, že opravdu více osob se mnou tento názor sdílí a že nejsem jediná, kdo tuhle energii na Italech vidí při prvním pohledu. Třeba se alespoň pár osob po tomto článku trochu zamyslí a hne se svým životem k lepšímu...od slov k činům :)

      Vymazat
  5. Tak to je super pohled. Ano, vystihla jsi to přesně. My s manželem máme italské přátele a snažíme se právě s nimi sednout na tu pověstnou skleničku. Nedovedeš si představit, kolik pohrdlivých a kritických vět jsme za ten "rozmařilý" život v restauraci a ve společnosti přátel už od našich drahých spoluobčanů a příbuzných schytali. Kéž by Češi mohli najít plnost života! Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a palec nahoru, že pokračujete v tom životě i přes "připomínky" okolí :D

      Vymazat
  6. Zajímavý článek. Je pravda, že my, Češi, se prostě moc usmívat neumíme. Byla to jedna z věcí, kterých jsme si všimli po přestěhování do Dubaje. Ta pozitivita všude kolem! Myslím, že i my s mužem jsme se životem tady trošku změnili a vidíme Čechy jinak než dřív, s větším nadhledem a větší pozitivitou. A do Itálie bych se moc ráda podívala, je na mém bucket listu. Zdravím!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je pravda, že když si člověk dá trochu odstup od vlastního národa, začne se na něj dívat zase jinak :) V něčem se na Čechy dívám mnohem lépe než předtím, v něčem jsem se naopak ještě více utvrdila, že naše česká společnost se ještě v určitých oblastech má hodně co učit. Každopádně zdravím do Dubaje, byla jsem jednou a je krásná, obzvláštá stará část mě nadchla! (teď doufám, že správně píšu "ta" Dubaj...nebo ten Dubaj je správně? :)

      Vymazat
  7. Ahoj, děkuji Ti za článek.
    Souhlasím s velkou většinou toho, co jsi napsala. Mému italskému partnerovi, s kterým žijeme v ČR u nás nejvíc vadí právě vzájemné vztahy mezi lidmi nebo taky to, že nám Čechům chybí taková ta bezprostřednost a spontánnost.
    Uvedu příklad. Pokud je přítel v Itálii a zavolá kamarádovi v 8 večer, že je například v centru, kamarád rád během chvíle dorazí. To je u nás něco těžko představitelného. Všichni plánujeme moc dopředu, jsme neustále zaneprázdněni a na kamarády vlastně čas nemáme skoro vůbec...
    Myslím, že v životě by se měl člověk obklopovat dobrými přáteli spíš než majetkem...A užívat si s nimi toho vínečka a vůbec, nebýt jen zavření doma.
    K čemu je mít spoustu věcí, když člověk jde životem sám?... Po střední a vysoké škole tak nějak o kamarády většina z nás přijde a už se vídáme maximálně s kolegy v práci...
    Uvědomuji si to čím dál víc, myslím, že se nakonec ještě budeme stěhovat pryč... No, uvidíme! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Ti moc za hezký příklad! Mě samotnou jejich bezprostřednost vyloženě táhne a neskutečně mě ta jejich flexibilita baví :) A to nejen v osobním životě, ale i třeba v profesním. Prostě když není práce zrovna v určitém teritoriu, prostě hledají jinde a přesunou se nebo do práce dojíždí klidně každý den přes hodinu, ale jsou rádi, že tu práci mají. Když už jsi tak hezky načala tu spontánnost, tady si dovolím doplnit jeden fenomén, kterýho si poslední dobou hodně všímám a stejně tak můj partner Ital. Jak píšeš, Italové jsou hodně bezprostřední a opravdu jim nedělá problém sebrat se večer po zazvonění telefonu a někam vyrazit. Ale ---musí se to týkat zábavy :D Když jim někdo zavolá, že potřebuje s něčím pomoci, to už se tak moc nehrnou :D :D Sám můj Ital obdivuje, jak si třeba Češi dokážou vzájemně pomáhat (teda aspoň na naše okolí máme štěstí)! Když se snažím v Česku někoho vytáhnout bez předešlé domluvy...to jde těžko a málokdy se mi to podaří, když však potřebuji pomoct, Češi jsou mnohem ochotnější než Italové...ti se nadchnou pro zábavu a obohacení svého života, ale že by se měli přetrhnout a někomu s něčím pomoci...no tam už to trochu skřípe :D ....Ale to jen tak na okraj , abych nevychvalovala Italy až do nebes a na Čecháčcích se vyřádila v negativním tónu, to ne :) Prostě mi to jen cvrnklo do nosu, když jsi zmínila jejich spontánnost :) Díky za koment ještě jednou!

      Vymazat
  8. Ahoj, reaguji ještě na Tvou odpověď na můj koment. Přítel je v podstatě už z jihu a mám takovou zkušenost, že má kolem sebe opravdu desítky lidí, kteří by byli ochotni mu pomoct v jakékoliv situaci (nejde jen o zábavu). On naopak zase je ochoten pomoct komukoliv s čímkoliv. Takže možná je Tvůj pohled spíš pohled někoho ze severu? Nedokážu to samozřejmě objektivně posoudit, je to pouze moje zkušenost :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To rozhodně souhlas :) Sever a jih v Itálii dělá hodně, musím si na to dávat větší pozor při zobecňování a takovém to všeobecném pohledu. Já sama mám přátele z jihu Itálie a vím moc dobře, že mi vždy pomáhají, takže ta menší ochota bude opravdu zaklíčená v té severské části. Děkuji za vhodné poznamenání :)

      Vymazat
  9. Díky moc za hezkej a pravdivej článek, který se bohužel neodstane tam, kam by se dostat měl. Ti lidé, kteří se pořád užírají, závidí kde co a vykládají, jak je to všude super, si tohle nepřečtou. Obecně mám pocit, že lidé, kteří si nejvíc stěžují a kňourají, nikde nebyli, neznají žádný cizí jazyk a informace čerpají odkud? No přece z médií, těch obecných, nezřídka kdy veřejnoprávních, které onen negativistický pohled na svět kolem nás jen a jen přiživují. Na druhou stranu lidé z okruhu mých známých, kteří v cizině dlouhodobě pobývají, především tam pracují, jsou tam s dětmi a prostě tam žijou, tak teprve objektivně oceňují, co máme a nebo nemáme a co se týká zrovna Itálie, tvrdí to samé co vy. Itálie je krásná země, je to ta skutečná kolébka evropské kultury (ani Řecko, ale ani na druhou stranu Francie to opravdu není), ale mně ta italská bezprostřednost a otevřenost zas tak až nesedí a nemyslím si, že bych byl horší nebo zapšklejší člověk, když jsem poněkud upjatější a nepokládám za přátele každého, kdo se se mnou druhý den baví. Svět prostě není multikulti ani to není jeden jediný barevný svět. Mentalita lidí je dána spoustou faktorů od zeměpisné polohy přes historický vývoj až po ekonomický stav a vývoj a všichni lidé na celém světě by se měli - jak snadno se to řekne, pochopit a respektovat. A Ital, který nechápe, proč jsou (a nejen) Češi upjatější a "studenější" by se také měl zamyslet, co a jak myslí a proč to tak je. Ony ty předsudky jsou na všech stranách a jak říkám, problém je, že je šíří ona slavná média. Proto je prima, když si někdo dá tu práci a napíše sem, to co Vy. Tak a teď si s chutí uložím odkaz na Vaši stránku a těším se, jak si ve volné chvíli projedu další texty. Hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já velmi děkuji za tento cenný a o další perspektivy obohacující komentář. Zcela souhlasím ohledně zpětného docenění úrovně Česka, jakmile člověk okusí život jinde, třeba právě jako v mém případě v Itálii. Samozřejmě, jak i sám mezi řádky píšete, nelze generalizovat národ a přiřadit mu všeobecné vlastnosti. To rozhodně nelze. Na druhou stranu, když vezmeme národní stereotypy, já sama k nim sice nerada zklouzávám, ale v praxi se mi jako takové "příkladné vzorky národa" opravdu ověřují...tím chci říci, od někud se berou a ve většině případů na národ opravdu sedí. Ale zase jsem u toho, že každý národ má i několik výjimek. Nelze upřít důležitou roli "jedince", který se stádu vymyká. Sama se hodně věnuji konceptu kulturní inteligence, kde je mentalita lidí a všech faktorů na ni působící základním principem, proto jen mohu potvrdit váš bod ohledně všech faktorů, co ovlivňují naše chování či povahu jako takovou. Já osobně jsem si několikrát uvědomila během různých pobytů v zahraniční, jak moc mohou stereotypy být zneužity a jak moc mohou neadekvátně zlehčit pohled na věc, v tomto případě na národ či konkrétně na individuálního jedince. Jinak když se přesunu na osobní rovinu a vlastní zkušenost s italským národem...po 5 letech ho opravdu vnímám zcela jinak než na začátku...v něčem jsem mu křivdila, v něčem naopak moc fandila. Moc ráda bych se do takovýchto článků pouštěla častěji, ale jak jsem zmiňovala i v postu, zatím se na ně necítím dost vyzrálá. I na tento článek musel dozrát pravý čas. Zatím mám mnoho témat, do kterých se ještě pouštět něchci, protože se necítím plně kompetentní k tomu, abych si dovolila pospat realitu tak, jak opravdu je. Tak totiž svůj blog chci vést. Ještě jednou vám děkuji za velmi konstruktivní komentář, nejen pro mě osobně, ale i pro další čtenáře, a za sdílení vašeho pohledu, který jen mohu podpořit! Bára :)

      Vymazat
  10. Fantastický článek, díky za něj. Velice ráda čtu Váš blog a sleduji na IG. Díky za jiný pohled na život v Itálii, který turista vnímá úplně jinak. Itálii miluji a kdybych musela opustit Českou republiku, chtěla bych žít právě v Itálii i přes ty "problémy", které jste tu popsala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) To je to, co mě na Itálii právě přitahuje a nepřestává bavit...že i přes všechny problémy, které v zemi jsou, stále mě to sem neskutečně táhne a stále jsem z místního života nadšená :)

      Vymazat
  11. Hezký podvečer,
    tvůj článek mě nadchl a utvrdil ve vlastním přesvědčení o životních prioritách. Dívám se na to stejně, prostě DOLCE VITA. Doufám, že povedeš blog i nadále. Moc mě bavíš, obzvlášť v téhle době, ukazuješ nám skutečné krásy (italského) života.

    OdpovědětVymazat
  12. K zamysleni, ja ziju v Milane uz skoro 20 let....do restaurace jsem chodila casteji v Cechach, obleceni pro nas neni priorita....radi si zajdeme na snidani nebo na pizzu, ale ze bychom utraceli vyplatu v restauraci a za obleceni....to rozhodne ne a nejsme urcite sami....protoze i Italove setri, protoze mysli na budoucnost svych deti a tak setri na to, aby treba detem poridili do zacatku bydleni....investice do nemovitosti a vubec mit svuj vlastni byt mi prijde jako priorita Italu....asi zalezi i na veku a na miste, kde clovek zije:):)

    OdpovědětVymazat
  13. Hm, některé věci, které tady píšete, platí spíš pro starší generaci Čechů, ti z mladší generace si chtějí taky užívat život a cestovat... Je fakt, že se moc neusmíváme, ale to je dáno historicky a taky nám tady chybí slunce... na jaře úplně vidím, jak lidi pookřejí a jak jsou daleko víc v pohodě... a co se týče toho oblečení... co jsem pochopila, tak my jsme daleko víc sportovně aktivní, proto daleko víc nosíme sportovní oblečení... a co jsem potkala Italy žijící v Praze, tak jim zase na tom extra nezáleží... sportovní teda nenosí, ale jinak bych je na první pohled od Čechů nerozeznala...

    OdpovědětVymazat
  14. Dobrý den, jsem už sice staršího vydání, mám dcery zhruba vašeho věku a Itálii jsem si,jako spousta jiných zamiloval.
    Tento váš článek, názor jsem si přečetl už dvakrát a myslím, že to nebylo naposledy.
    Byl bych moc rád,kdyby se mi podařilo naladit se na vlnu o které píšete a která nám spoustě opravdu schází.
    Letos se do Itálie chystám ještě dvakrát a budu se dívat kolem sebe a pamatovat na Vaše řádky. A to nejenom v Itálií
    Moč děkuji za otevření očí . . . Tomáš

    OdpovědětVymazat