Region Toscana patří k těm nejvzácnějším klenotům, které si Itálie pečlivě střeží. A to doslova! Žádná výstavba hotelových komplexů na úkor přírody za účelem uspokojení turistické poptávky se naštěstí nekoná. Když je v místních vilách obsazeno, je obsazeno. Toskánským kopcům tak stále dominují rozsáhlé vinice a olivové háje, z kterých sálá naprostý klid a pohoda. A když se vám přece jen zasteskne po městském ruchu, okolní městečka a vesničky patří k těm nejkrásnějším v celé Itálii!
My jsme se tentokrát vydali na víkend do italského venkova kousek od vesničky Montalcino, proslulé výrobou vysoce kvalitního italského vína, kde na nás čekala pro oblast typická kamenná vila s dřevěnými okenicemi a dechberoucím výhledem. Přestože jsme plánovali návštěvu nějakých míst v okolí, toskánská příroda nás vtáhla natolik, že jsme se usadili na kopci a hnula s námi už jen potřeba jídla a vína. Nakonec jsme přece jenom ale zavítali do Sieny (o městě v dalších příspěvku), kterou jsme projížděli při zpáteční cestě domů a nezastavit na tak krásném místě by byl hřích. Náš víkend v Toskánku? Jak jinak než nezapomenutelný ...na takové pozvání se asi totiž zapomenout nedá :D ...
(Ne)pozvaní na víkend!
To už bych nebyla ani já, kdybych se zase nepochlubila nějakou tou historkou ozvláštňující můj život v Itálii, který je opravdu tou pravou Itálií!
V pátek ráno za námi přiběhla sestra mého Itala s nabídkou stráveného víkendu v Toskánsku v domě jejího manžela, společný majetek jeho rodiny. Toskánsko naprosto zbožňuji, navíc jako správnou Češku mě slovo "zadarmo" samozřejmě nenechává klidnou a tak jsem si už za pět minut balila kufřík s vidinou božského a bezkonkurenčního víkendu v nějaké té toskánské vilce! Odpoledne jsem ještě celá zvědavá volala švagrové, abych zjistila všechny detaily. "Vše je zařízené," odpověděla. Tedy přesně to, co jsem chtěla slyšet. Taktéž mi bylo sděleno, ať si nebereme jídlo, protože pak společně všichni nakoupíme. Jenže lednici jsme měli po velikonočním nájezdu do Česka plnou k prasknutí, tak jsem vše pobrala s sebou, aby se to snědlo. Naštěstí! Pátá hodina odpoledne, čas vyrazit. Pípne mi zpráva... švagrová: "Jeďte sami, nemáme vozík, musíme pro něj do Milána!" Na co potřebují vozík? Mají snad tolik kufrů, že se nevejdou?! Tak volám a zjišťuji...aha, takže ono se jede do Toskánska, protože kluci si chtějí zařádit na motorkách! Novinka! Ale dobrý, to je mi naprosto jedno, ať si tam kluci dělají cokoliv, aspoň si odpočinu a budu mít čas sama na sebe!
Po pěti hodinách jsme dojeli. U dveří na nás čekala obálka s klíčem a instrukcemi, což už mi bylo docela podezřelé, proč by nám jeho rodina nechávala instrukce v obálce, když můžeme zazvonit. Ale zcela omámená pocitem, že jsem v Toskánsku, jsem tomu všemu nějak nevěnovala pozornost. Otevírám obálku a tam čtyři svazky klíčů! "My máme apartmán sami pro sebe? Rodina tvého švagra má apartmány?" ptám se udiveně Itala, který příkyvuje. No dobře, to mi vůbec nevadí, že každá dvojice dostala apartmán! Naopak, jsem štěstím bez sebe!
Pomalu otevírám dveře od našeho "soukromého víkendového bejváku" a už mě typicky vítá neskutečný chlad a vlhkost. Navíc si hned povšimnu teploměru ukazujícího 11 stupňů. No jistě, další parádní italský barák s arktickou zimou...naštěstí jsem vytrénovaná z Bologni, takže tyhle podmínky jsou mi již dobře známé. Nabalím na sebe dva svetry, obmotám se zimní šálou a začínám si přitom uvědomovat, že jsme od oběda nejedli a že mám vlastně docela už velký hlad. Hmmmm, tak vždyť přece jídlo jsme si brát neměli, jak mi řekla švagrová...skoro půlnoc a my někde, neznámo přesně kde, v Toskánsku na kopci...! Ještě, že jsem pobalila ty zbytky z lednice! Zkoumám svůj piknikový košík a snažím se ze sebe dostat nějakou tu kreativitu, která by mi pomohla vykouzlit jedlý pokrm z toho ničeho. Ital naprosto šílený z té zimy zmateně přechází z rohu do rohu a není schopen ani slova. Já nabalená v několika vrstvách už levou rukou míchám něco v hrnci a pravou rukou si přidržuji sklenku červeného, abych pravidelně doplňovala svůj pitný režim. Navíc víno je v ten moment to jediné, co mi dodává pocit tepla. Nandám naši půlnoční večeři na talíř, načež u nás klepe další pár...taktéž jim bylo sděleno, ať si jídlo neberou!!! Nastává královské dělení, kdy dělím naše skromné porce, abych nakrmila další dva hladové krky. A naši organizátoři výletu nám posílají fotku, jak se skvěle najedli v jedné restauraci a že jsou za chvíli u nás.
Jdeme to zaspat. Až ráno otevřu dveře a uvidím ten skvělý výhled, určitě na vše hned zapomenu. Otevřu do ložnice...9 stupňů! Že já "bůůůůůů" nevzala ten ohřívač vzduchu, na který jsem při balení koukala, že by se mohl hodit. Stejně tak tu deku, že jo?! Noc jsme přežili, ráno mě čekal ten dokonalý výhled do ráje a já byla zas v klidu. Kluci hned vzali motorky a zdechli se. Na nás ženských zbylo vaření, ale já vařím moc ráda, takže jsem zůstávala v klidu nadále.
Moment překvapení - dezinformace?
Víkend proběhl dokonale. Odpočinuli jsme si, užili jsme si, odjíždíme a také přichází moment, kdy mi vše dochází. Ten moment, kdy nám je sděleno, že se ještě jedná o období mimo hlavní sezónu, a tak proto je cena nižší. Cena?! Jaká cena, sakra???! Aha...cena za noc za apartmán!!! Takže my jsme vlastně nebyli pozvaní ke švagrovi mého Itala "domů", ale byli jsme pozvaní jako první zkušební hosté do apartmánů, které vlastní jeho rodina. A tak jsme si taky pěkně jako první zkušební hosté zaplatili :D Itálie! To je má obecně padnoucí odpověď na vše, co se v mém životě poslední rok a půl děje! A tak se nemůžu dočkat až nás zase někdo pozve k sobě domů příště...! Příště se už tedy budu ptát více :D
Výhled ze zahrady našeho apartmánu na typickou toskánskou krajinu. Nejbližší vesnička byla od nás 30 minut jízdy autem, takže jsme si užívali naprostého klidu uprostřed olivových hájů a vinic, kde se pomalu začínají zelenat listy vinné révy.
Sobotu jsem jen líně strávila v pyžamu u vily. Nikde nikdo, naši kluci řádili někde na motorkách v polích a my si s holkami užívaly ten nekonečný klid místa, zcela odřízlého od městského ruchu a shonu. Když se nám zdraví a bez úhony kluci vrátili, vyrazili jsme všichni na nedaleký statek pod kopcem, který taktéž vlastní rodina švagra mého Itala. Vyrábějí zde vlastní víno a olivový olej Podere Montale, takže jsme si nejdříve dali prohlídku výrobny a pak následnou degustaci.
Cucina Toscana! Tradičním pokrmem v Toskánsku je kilový steak známý jako Fiorentina. Ceny v restauracích začínají na 40 Eurech za kilo, ale najdete i dražší kousky za 100 Euro na kilo. Pokud jste si pronajali nějaký apartmán s vlastní kuchyní, pak není nic lepšího než si fiorentinu ukuchtit pěkně po svém, neboť příprava není nic složitého. Zajděte k řezníkovi a řekněte "bistecca alla fiorentina", pak už si jen vyberte kousek, který vám nabídne. Tak jak maso dostanete, hoďte ho na gril bez jakékoliv úpravy - 1 kilo fiorentiny se peče 5 minut na jedné straně, 5 minut na druhé a 15 minut na boku, jak vidíte dole na obrázku. Poté nakrájejte na plátky (pokud máte raději více propečené maso, pak si plátky můžete jednotlivě dopéct dle chutě), posypte mořskou solí a pokapejte olivovým olejem! Společně s fiorentinou se na stůl dávají opečené brambory s rozmarýnem a toskánský chléb. Ten je známý pro svojí neutrální chuť. V Toskánsku se do žádného těsta nepřidává sůl, aby vynikly chutě dalších potravin, ke kterým se zdejší chléb přikusuje.
Pod toskánským sluncem (přesně tak, jak ze stejnojmenného filmu)! Večer nás čekal úchvatný západ slunce, které se pomalu ztrácelo za toskánskými kopci. Až na to malé překvapení, mě už vlastně ale nic ani nepřekvapuje, dokonale strávený víkend v ráji na zemi! Tím totiž Toskánsko je!!!
V dalším příspěvku čekejte fotodiary z návštěvy Sieny, kolébky italské renesance!
Tak tam bych si uměl představit pár dnů volna :) miluju podobný příbytky a k tomu ty kopce a výhled!
OdpovědětVymazatJsme na to zcela stejně! :) Toskánské kopce nikdy nikoho nezklamou :)
Vymazat